Betadine® blog

Historie lékařství

Říjen 2021

Čtěte pečlivě příbalovou informaci.

Betadine®, 100 mg/ml kožní roztok a Betadine®, 100 mg/g mast jsou léky k zevnímu použití. Obsahují povidonum iodinatum.

Nikdo z nás si život bez nich nedovede představit. Možná, že na ně nemyslíme každý den, ale ve chvíli, kdy jsou potřeba, s nimi počítáme. Ano, řeč je o lékařích. Určitě budete souhlasit, že za poslední dva roky jsme všichni obzvlášť docenili jejich obětavost, odhodlání i odvahu. Bojují za nás, když my už nemůžeme. Vždy stojí za námi a snaží se nám pomoci. Pojďme společně oslavit jejich práci a vzdejme jim na Mezinárodní den lékařů hold. Právě 1. říjen patří lékařům!

 

Kdo jako malý nesnil, že až vyroste, stane se doktorem? Ani v dnešní době dětem v pokojíčku nechybí hračky jako je stetoskop, injekční stříkačka nebo dětská lékárnička. Za takovým povoláním však stojí roky tvrdé dřiny a odhodlání, na které si troufne málokdo. Kdo však vytrvá, svou prací může doslova zachraňovat životy.

Aby však dospělo dnešní úrovně a téměř zázračné účinnosti, muselo si lékařství projít opravdu dlouhou historií. Pojďme si přiblížit základní historické milníky napříč světem.

 

Začneme pravěkem

Prapočátky léčitelství sledujeme už od pravěku, kdy hlavními léčivými prostředky byly bylinky, a roli léčitelů zastávali kmenoví šamani. Pozoruhodné je, že první zubní zákroky datujeme už kolem 7000 let př. n. l.

Jak se tehdy dezinfikovalo? První záznamy, staré až 30 tis. let př. n. l. odkazují na dubovou kůru, listy čajovníku nebo šalvěj.

 

Starověké lékařství

Za dob Mezopotámie neexistovaly rozdíly mezi magií a racionální vědou, tudíž nemocným byly často předepisovány nejrůznější magické formule a vzorce k předčítání. Tyto léčivé „mantry“ však nepřinášely příliš uspokojivé výsledky. Naštěstí se často kombinovaly s bylinnými mastmi, obvazy, klystýry nebo minerály, které přinášely nemocným určitou pomoc. V Mezopotámii byl nastolen koncept diagnózy a prevence. Profese léčitelů zde také nebyla pouze mužskou záležitostí, jsou známy případy žen-léčitelek.

Jak se tehdy dezinfikovalo? Bylinkami, medem, vínem, slanou vodou, mlékem, octem, alkoholem, ale také rozžhaveným železem nebo rozpáleným olejem. K čištění ran se používaly i larvy.

 

Tradiční medicíny, které přetrvaly do dnešních dnů

Pochází z Indie, která přichází se známým učením Ájurvédy, a také z Číny, zejména v technikách jako akupunktura, masáže, bylinné terapie a zdravého životního stylu.

 

Egyptě byla úroveň lékařství na tak vysoké úrovni, že sám Herodotos – otec dějepisu – o nich psal jako o „nejzdravějších mužích světa“. Zde se poprvé objevuje specializace jednotlivých lékařů na konkrétní nemoci. Také odsud pochází první záznamy o operacích, a dokonce jakýchsi „nemocnicích“, zvaných Domy života, datovaných do období kolem let 2 200 př. n. l.

Nejstarší zmínky o konkrétních lékařích pocházejí právě z Egypta. Prvním je „vedoucí všech zubařů a lékařů“ jménem Resy-Ha, o jehož práci jsou vedeny záznamy z dob vlády krále Djosera. Druhým zaznamenaným lékařem je pak žena – Peseshet. Ta spolu s léčením také zaškolovala porodní asistentky na staroegyptské lékařské škole v Sais.

 

Víte, že…

… Egypťané rány vymývali horkým olejem s obsahem medu? Chrámoví kněží používali k ošetření ran vodu, cukr a med.

 

Řecko a Římská říše nám, mimo jiné, přináší lékaře Hippokrata, působícího v letech kolem roku 400, jenž nám může být znám jako „otec moderní medicíny“. Ten jako první tvrdil, že nemoci nejsou příčinou rozmaru bohů, ale kombinací životního stylu a přirozených okolností i dědičnosti.

 

Víte, že…

… Hippokrates uváděl, že ošetřující osoba musí mít čisté ruce a nehty, aby se infekce nepřenesla do rány a voda musela být převařená? Hippokrates také doporučoval k čištění ran víno.

 

Přišel s dělením nemocí na akutní a chronické, a s vysvětlením nemocí příčinou nerovnováhy tělních tekutin, tedy krve, hlenu, černé a žluté žluči. Ze jména a učení tohoto muže, který předběhl svou dobu, je také odvozena Hippokratova přísaha.

Řím obohatil lékařství o nejrůznější chirurgické nástroje, jako jsou kupříkladu kleště, skalpel, či chirurgické jehly.

 

Evropský středověk a novověk

Po roce 400 upadla medicína na území dnešní Evropy do hlubokého spánku, a léčení lidí se propojilo s náboženstvím. Pro chudé a méně movité byly zřízeny klášterní nemocnice, kde působily jeptišky, péče však byla pouze základní nebo paliativní.

Nedá se však tvrdit, že by se medicína v tomto „období temna“ vůbec nerozvíjela. Učitelé a studentstvo na univerzitě v Bologni začalo kolem roku 1 300 provádět pitvy na lidech, a v této době byla také publikována první kniha o lidské anatomii.

S renesancí přichází i obrození medicíny. Překládají se starověké lékařské texty, provádí se inovativní výzkumy. Dochází ke zrození neurologie, napravování chyb a nepřesností ve starých spisech. Jeden z mnoha průlomových objevů nastává v roce 1628 britským lékařem Williamem Harveym, který jako první popsal krevní oběh.

Jméno, které nelze nezmínit, je Antoni van Leeuwenhoek, průkopník a „otec mikrobiologie“. Ten ve druhé polovině 17. století objevil mikroorganismy, bakterie, krevní buňky a svalová vlákna.

 

Století velkých změn

Medicína v podobě, v jaké ji známe dnes, přichází s 19. stoletím. Společně s rozvojem moderních medicinských technik působilo na všeobecné zdraví i zlepšení hygienických podmínek a hlavně zjištění, že za nemocemi stojí mikroorganismy. Vynalezení mýdla s antiseptickými účinky, v kombinaci s lépe dostupnou a kvalitnější stravou, přispělo k výraznému snížení výskytu mnohých závažných onemocnění.

 

Víte, že…

… v 19. století se dezinfekce prakticky nevyužívala?

 

V roce 1811 byl Francouzem Bernardem Courtoisem objeven jód, který se začal široce používat k prevenci a léčbě kožních infekcí a k ošetřování ran. Byla u něj prokázána široká baktericidní účinnost, je účinný i proti kvasinkám, plísním, houbám, virům a prvokům, jenže měl tu nevýhodu, že vodné roztoky dráždily místo aplikace, jsou toxické a poškozují okolní tkáň. To vědcům nedalo spát, až se konečně podařilo tyto nevýhody překonat! Jak? Objev jódovaného povidonu, tedy formy, kde je jód vázán ve formě komplexu, umožnil postupné uvolňování volného jódu. Tím bylo dosaženo dostatečné účinnosti při nízké, nedráždivé koncentraci.

Jódovaný povidon byl uveden na trh v roce 1955 a následně se stal všeobecně preferovaným jodovým dezinfekčním přípravkem. Volný jód, který se pomalu uvolňuje z komplexu v roztocích, ničí eukaryotické a prokaryotické buňky, je účinný proti širokému spektru bakterií, virů, hub, spor a prvoků. Voilá – a máme tady Betadine!

 

První ženy-lékařky

Ženy vždy zastávaly ve zdravotnictví významnou roli – zejména ale v oblasti pomocné a pečovatelské. Vůbec první ženou, která řádně vystudovala lékařství a dosáhla promoce, byla Elisabeth Blackwellová, která promovala v lednu 1849 ve státě New York. Že šlo tehdy o událost naprosto výjimečnou, dokazuje fakt, že další žena promovala až po 18 letech. Byla to N. Suslovová v Curychu v roce 1867.

V Rakousku-Uhersku neměly ženy možnost řádně lékařství studovat až do září roku 1900. Nově schválený zákon pak dívkám umožnil skládat zkoušky za celou dobu studia, a první českou promovanou doktorkou medicíny se tak 17. března 1902 stala Anna Honzáková. Dalšími průkopnicemi českých lékařek byly Anna Bayerová (1852–1924) a Bohuslava Kecková (1854–1911), které ale nezískaly vzdělání v českých zemích.

 

Čtěte pečlivě příbalovou informaci.

Betadine®, 100 mg/ml kožní roztok a Betadine®, 100 mg/g mast jsou léky k zevnímu použití. Obsahují povidonum iodinatum.