Co se kultury týče, je Česká republika zemí, která má i ve světovém měřítku bezpochyby co nabídnout. Tentokrát jsme se v rámci našeho světového výletu po Česku přesunuli z divoké přírody rovnou na zámek – překrásný hospital Kuks.
Hospital Kuks, bývalý zaopatřovací ústav pro vojenské veterány nedaleko Hradce Králové, je jedním z příkladů vrcholné éry českého baroka. Jedinečný komplex začleněný do české krajiny po obou březích mladého Labe, srovnatelný s pařížskou Versailles nebo Invalidovnou, vznikal postupně v letech 1707–1748. Slučuje krajinotvorbu, architekturu, ale i dobové filosofické myšlení.
Přenesme se do baroka
Náš výlet ale není jen o fyzické výpravě na zajímavá místa. Rozhodli jsme se přiblížit vám i dobové smýšlení. Protože hospital Kuks vznikal v období baroka, nese přízvisko „perla českého baroka“. Pojďme si tento výraz osvětlit.
Tento umělecko-kulturní směr vznikl v Itálii a vládl v Evropě v 17. a 18. století. Slovo „baroko“ pochází z portugalštiny – výraz perles baroques označovalo perlu nepravidelného tvaru, a užití výrazu „barokní“ patřilo tomu, co bylo „kroucené“. Původně bylo tedy toto označení posměšné – patřilo všemu nabubřelému, směšnému, pokřivenému a pravidla překrucujícímu.
Barokní etiketa
V období baroka byl celý život šlechty v podstatě divadlo – a někdy velmi výstřední. Mluva byla květnatá, výrazy se často opakovaly – tzn. repetovaly, užívalo se množství symboliky, metafor, a přirovnání. Ve velkém se navštěvovala divadla – hlavně opera –, a pořádaly se bály. Samozřejmostí byla dvorská etiketa. Mezi neporušitelná pravidla patřilo například to, že pravá ruka měla být vždy o něco výš než levá (která byla považovaná za nečistou), postoj vždy alespoň lehce z profilu – vypadá to mnohem lépe (a to bychom mohli praktikovat i dnes, co říkáte? ? ), tělo vždy zpříma. Při namlouvání dostal plusové body každý nápadník, který hovořil ve verších.
Hozená rukavice
Ne vždy se ale situace řešily diplomaticky. Pokud si pán namlouval dámu, mohlo to skončit atakem nebo hozenou rukavicí jiného gentlemana. Hozenou rukavicí uražený vyslal jasný signál k výzvě k souboji a ukázal, že si cenní více své cti než života. Pro odčinění urážky tedy nebylo důležité, kdo v souboji zvítězí, ale to, že souboj vůbec proběhne.
Historické ošetřování
Pokud takový souboj dopadl „jen“ zraněním, bylo i před staletími záhodno rány ošetřit. To, že se některé rány hojily pomalu a dlouho, doprovázely je horečky nebo záněty, bylo považováno za součást léčby. Proto se lidstvo snažilo najít cokoli, co by komplikacím předcházelo.
Některé metody ošetření ran byly kontroverzní, jiné kontraproduktivní, některé dokonce úsměvné, a jiné se používají dodnes – zvláště pokud se ocitnete v nouzové situaci v terénu. K dezinfekci i hojení se užívaly byliny, oheň, larvy, mléko, ocet, horký olej, med i alkohol.
Kde se tedy vlastně vzal Betadine?
Významná změna přišla až v roce 1811, kdy byl objeven jód, který se začal široce používat k prevenci a léčbě kožních infekcí a k ošetřování ran. Byla u něj prokázána široká baktericidní účinnost, je účinný i proti kvasinkám, plísním, houbám, virům a prvokům, jenže měl tu nevýhodu, že vodné roztoky dráždily místo aplikace, jsou toxické a poškozují okolní tkáň.
To vědcům nedalo spát, až se konečně podařilo tyto nevýhody překonat! Jak? Objev jódovaného povidonu, tedy formy, kde je jód vázán ve formě komplexu, umožnil postupné uvolňování volného jódu. Tím bylo dosaženo dostatečné účinnosti při nízké, nedráždivé koncentraci.
Jodovaný povidon byl uveden na trh v roce 1955 a následně se stal všeobecně oblíbeným jodovým dezinfekčním přípravkem. Volný jód, který se pomalu uvolňuje z komplexu v roztocích, ničí eukaryotické a prokaryotické buňky, je účinný proti širokému spektru bakterií, virů, hub, spor a prvoků. Voilá – a máme tady Betadine!
Druhá nejstarší dochovaná lékárna v Evropě? Na Kuksu!
Možná i kvůli soubojům se může hospital Kuks pyšnit překrásnou lékárnou U Granátového jablka. Uvedena do provozu byla už v roce 1743, a je tak druhou nejstarší dochovanou barokní lékárnou ve střední Evropě (nejstarší je v Klatovech a nese jméno U Bílého jednorožce). Název nese podle znaku řádu milosrdných bratří granátového jablka, symbolu znovuzrození.
I dnes si ji můžete prohlédnout v rámci expozice Kouzlo apatyky Českého farmaceutického muzea.
Řekněte sami, že tenhle výlet stojí za to?
