Věřili byste, že i v české přírodě se najde hmyz, který se řadí mezi smrtelně nebezpečný? Je sice vzácný, ale přesto ho potkat můžete. Mnohem častěji se ale setkáte s mravenci, včelami, vosami, motýly nebo klíšťaty. Pojďme se jim společně podívat na kusadla. ????

Přestože žijeme v centru Evropy, i u nás se kupodivu najdou potvůrky, jejichž kousnutí nebo štípnutí nás může pěkně potrápit. I v přírodě bychom tak s sebou měli vždy mít malou lékárničku s dezinfekcí, náplastmi a obvazem.

Když to bodne

Představte si, že si za horkého letního dne plavete v rybníce, a najednou… Ne, nebyla to medúza. Silnou bodavou bolest pravděpodobně způsobila bodule obecná, vodní ploštice, které se pro její schopnost bolestivě zasáhnout přezdívá vodní včela.

A tím se plynule přesouváme k včelám „normálním“, vosám, žahalkám a sršním. Pokud jejich žihadlo zasáhne dospělého, zdravého nealergika, je to sice nepříjemné, ale ne nebezpečné – pokud se samozřejmě nejedná o situaci, kdy vosa bodne do úst například když se „vykoupe“ ve vaší limonádě, a vy si toho nevšimnete.

Pokud by ale žihadlo dostal alergik, nastane jiný „hukot“. Bodnutí může vyvolat jak místní reakci, tak i celkovou. Může tak dojít k reakci na látky jak přímo z hmyzu, tak na látky, které má hmyz na sobě – na bakterie, viry nebo chemické látky. Výsledek? Otok, zarudnutí, bolest, pálení nebo svědění, ale i infekce vedoucí až ke kožnímu defektu.

 

Jak postupovat po bodnutí?

U včelího bodnutí je důležité, abyste žihadlo při vyjmutí nezmáčkli. Na konci se totiž nachází jedový váček, po jehož zmáčknutí by byl do těla vypuštěn zbytek jedu. Nejlepší je proto žihadlo – včelí, vosí, nebo i sršní – vyškrábnout nehtem, a poté ránu opláchnout studenou vodou a vydezinfikovat. Dezinfekci nechte působit alespoň 30 vteřin, aby došlo ke zničení většiny mikroorganismů. Ranka pravděpodobně zčervená a lehce oteče – to je normální reakce, která by měla do dvou dnů odeznít. Pokud by se ze svědění, pálení, bolesti anebo otoku vyklubala vyrážka, zimnice, zvětšující se otok anebo teplota, na nic nečekejte a vyrazte k lékaři!

Svou cestovní lékárničku si můžete vybavit i příručkou první pomoci – stáhnout si ji můžete zde.

 

Co dělat, když dojde k alergické reakci?

Co nejrychleji vyrazte k lékaři, a to nejlépe ještě předtím, než se dostaví reakce jako je dušnost, silná kožní vyrážka, pocit staženého hrdla, otok jazyka nebo dokonce anafylaktický šok. Pokud se i po návštěvě lékaře obtíže v místě vpichu nelepší nebo dokonce horší, objeví se teplota, zimnice, třesavka anebo více než 2 dny trvající zarudnutí a otok, ihned vyhledejte lékařskou pomoc.

 

Víte, že …

… sršně mají až 50× slabší jed než včely, přesto jejich bodnutí bolí nejvíce? Je to způsobeno velikostí žihadla, které sršně stejně jako vosy v kůži nezanechávají.

 

Když mravenec není kámoš

Kousnutí takového lesního vojáka asi zažil každý. Není to nic příjemného, ale není to ani nic, co by nám způsobilo vážnější problémy. Jed, který mravenec při kousnutí do své kořisti vypustí, se podobá jedu vos, takže pokud jste alergičtí na vosí bodnutí, tak pozor i na mravence!

 

Víte, že…

… v jižní a střední Americe se někdy dají na pochod celé masy velkých rudých mravenců, které stravují vše, co jim přijde do cesty? Vše, co není schopno záplavě rudých nenasytů utéct, ohlodají na kost. Brr!

 

Silný jed z Moravy

Pokud se chystáte navštívit Moravu, dejte si pozor na stepníka moravského. Tento pavouk je vyzbrojený jedem podobným tomu, který bychom našli u některých jedovatých hadů. Kousnutí stepníka způsobuje u zdravého člověka horečku, výrazně zrychlený tep, zarudnutí obličeje a silnou bolest hlavy. To vše trvá přibližně dvě hodiny, poté ještě několik hodin přetrvává velká bolest hlavy. Zkrátka, tohohle pavouka určitě potkat nechcete. Naštěstí to ani není moc pravděpodobné – stepníci moravští žijí v dobře maskovaných norách a běžný návštěvník přírody nemá téměř žádnou šanci se s ním setkat (uf!).

 

Jak se chránit?

Ochranou před hmyzími kousanci, štípanci a bodanci jsou repelenty. Nejčastěji je najdete ve spreji, existují ale i ultrazvukové, vhodné do domácností – a to i do těch, kde spolu s lidmi žijí domácí zvířata.

Pokud byste si chtěli vyrobit domácí repelent bez chemie, může být třeba z hřebíčku, ořechů, květů třezalky, pelyňku nebo třeba heřmánku.

Mezi nejotravnější hmyz se sebejistě může řadit komár. Jeho pískání změní v horor nejednu letní noc, a po jeho bodnutí bychom se mohli udrbat k zbláznění. Může se zdát, že jsou jen otravní a bodnutí stačí potřít zklidňující mastičkou nebo gelem, přesto bychom je neměli podceňovat. Mohou totiž přenášet nemoci – proto doporučujeme komáří bodnutí nepodcenit a určitě ho ošetřit dezinfekcí.

Hmyzí zabijáci

K nejjedovatějším broukům u nás patří krásně zeleně zbarvený puchýřník lékařský, známý také jako tzv. španělská muška. Rozemletá těla těchto brouků byla používána do nápojů lásky, ale také jako přísada do jedů prohnaných travičů. Kontakt s tekutinou vylučovanou puchýřníky vede k vzniku bolestivých hnisajících puchýřů, a pokud se tekutina dostane do oka, může způsobit až oslepnutí. V případě požití většího množství jedu (za vcelku spolehlivou se považuje dávka 30 mg prášku z rozdrcených těl brouků) dojde k otravě, při které už člověku není pomoci.

Naštěstí se ale s puchýřníkem u nás patrně nepotkáte – žijí spíše v jižní Evropě a africkém Středomoří. Ve střední Evropě se vyskytuje jen zřídka, takže pokud na něj narazíte, dá se to považovat spíše za štěstí (pokud na něj nebudete sahat ????).

Víte, že…

… i u nás můžete potkat hmyz, který je jedovatý po celém těle? K takovým druhům u nás patří například krásně zbarvený drabčík břehový nebo majka obecná. Pokud byste je omylem spolkli, anebo si po jejich doteku mnuli oči nebo si ruce olízli, můžou vás čekat krušné chvilky.

 

Dalším velmi nebezpečným broukem, kterého v České republice můžete potkat, je majka fialová. Zní to skoro jako jméno sousedky odvedle, že? ???? Majka bývá velká 1–4 cm a je u nás poměrně vzácná, vyskytuje se v podhorských až horských polohách, a výšková rekordmanka byla nalezena téměř na vrcholu Sněžky.

Pokud byste na majku přesto narazili, prohlédněte si ji jen zpovzdálí. Pokud se totiž majka cítí ohrožena – právě třeba při dotyku –, vyloučí tekutinu, obsahující malé množství prudce jedovatého terpenu kantaridinu. Právě ten v minulosti často využívali traviči. Kantaridin je pro člověka smrtelný již v dávce 30 mg v čistém stavu. V souvislosti s majkou fialovou se ale není čeho bát – dávka, kterou vypustí, je pro dospělého člověka při styku s pokožkou neškodná, přestože u některých lidí může jed způsobit puchýře.

I zde platí základní pravidlo, nedotýkat se rukama úst – obzvlášť při kontaktu s majkou fialovou může být jed, který vyloučí, při požití nebezpečný.

Hodně naštvaný brouk

Kdo zná Křemílka a Vochomůrku, určitě zná i brouka prskavce. Ten opravdu existuje, a může se pyšnit jedním z nejzajímavějších obranných mechanismů. Když se ani ne centimetrový prskavec větší naštve, doslova se rozpálí. V jeho zadečku se totiž skrývá žláza, která vyrábí hydrochinon a peroxid vodíku. V případě nebezpečí je brouk sloučí, a chemickou reakcí dojde k zahřátí směsi na více než 100 °C. Když pak tuto směs vystříkne na nepřítele, vyvolá nejen obláček modravého aerosolu, ale také pořádně hlasitý efekt, čímž dokáže zastrašit i ptáka nebo žábu! Vypadá to asi nějak takhle. Věřte, že poprskat se určitě nechat nechcete. A když se to stane? Postižené místo opláchněte čistou vodou, ošetřete dezinfekcí – a nechte prskavce vyfičet.

 

Když hmyzí říše upadá

Bohužel ale v posledních letech hmyzu ubývá. Proto když narazíte na mravence, mouchu nebo vzácného brouka, neubližujte jim. I hmyz převážně útočí pouze v sebeobraně, takže pokud je necháte jít svou cestou, nemusíte se jich bát. I taková vosa, kroužící kolem sklenice s limonádou, odletí – stačí zamávat novinami nebo třeba prostírkou.

Obzvlášť děti rády hmyz chytají nebo zašlapávají – proto je dobré je poučit a spíše si s nimi hmyz v klidu prohlédnout. Obzvlášť opatrně by se mělo zacházet s motýly nebo můrami. Na křídlech mají „prášek“, který jim umožňuje létat. Pokud při dotyku tento prášek setřete, motýl nebo můra nemohou přijímat potravu, a to pro ně znamená pomalou, ale jistou smrt. Proto je lepší se jejich krásou kochat pěkně zpovzdálí.

Třeba taková ruměnice pospolná (lidově ploštice) je zblízka krásně zbarvená. Řekněte, prohlédli jste si ji někdy zblízka? ????