Asi i vy už jste potkali někoho, kdo si to vykračoval světem bez bot. Ti, kteří už boty skoro nebo dokonce vůbec nenosí, říkají, že jsme si odvykli vnímat svoje tělo a vystavovat kůži vlivům prostředí, a když se k tomu vrátíme, skrze dotek se propojíme s přírodou. Co bosonožce vede k tomu, že boty nejsou důležitou součástí jejich životů, a na co si dát pozor, pokud chcete s bosou chůzí začít?
Jako děti jsme běhali bosi úplně běžně, a jak to bylo příjemné, vzpomínáte? Jenže „normální je obouvat se“, takže postupem času jsme se obuli, a už (většinou) nevyzuli. V minulosti se lidé obouvali do bot, které jim na míru připravil obuvník. S rozvojem tovární výroby se ale postup obrátil, a nohy se začaly přizpůsobovat botám. A tak mnozí z nás trpí bolestmi zad a kloubů, zborcenou klenbou, otlaky a deformacemi prstů.
VÍTE, ŽE…
… většina z nás nosí boty, které jsou nám ve skutečnosti malé? Zkuste vyndat stélku z vašich nejpohodlnějších bot a stoupněte si na ni. Co vidíte? Vsadíme se, že prsty „přetékají“ přes stélku – jsou tedy uvnitř boty nepřirozeně stlačovány k sobě.
Jak vlastně chodidla fungují?
Chodidlo je jedno z nejcitlivějších míst našeho těla, skládá se z 19 svalů, 107 vazů a 26 kostí. Je to dokonalý mechanismus, který významně ovlivňuje celé naše tělo. Pokud chodíme bosi, máme zároveň narovnané tělo, zpevněný střed těla, posilujeme hlubší břišní svalstvo, celé nohy – od shora až úplně dolů, ale i drobné svaly, které drží páteřní obratle. Chodidla jsou pružnější, zpevňují se kotníky (bosonožcům se kotník jen tak nezvrtne), chodidla se osvalují a mohutní, klenba se zvedá a zpevňuje, achillovky se protahují.
Co dělají nohám boty
Většina standardních bot naše nohy vlastně ničí. Jsou úzké, nepřirozeně nohu na mnoha místech podepírají, mají zvednutou patu, stlačují nebo jinak deformují prsty. Chodidlo v botě také ztrácí svou přirozenou flexibilitu a citlivost, svaly ochabují. Je to vlastně podobné situaci, kdy se z končetiny sundá sádra – svaly jsou fuč a motorika jak by smet. A teď si představte, že bota působí na chodidlo podobně jako ta sádra…
Než se vyzujete
Pokud tedy chcete s bosou chůzí začít, ale na úplné vyzutí se ještě necítíte, prvním krokem může být výměna standardní obuvi za bosoboty – obuv, která simuluje bosou chůzi. Tyto botky jsou lehoučké, prodyšné a kopírují tvar nohy. Čím déle je budete nosit, tím více se bude chodidlo rozšiřovat, při koupi se tedy raději poraďte se zkušenými prodejci. Jisté ale je, že jakmile se přezujete do „bosobot“, v běžné obuvi už moc kilometrů neujdete (vlastně asi žádné 🙂 ).
Bosonožství ale není vhodné pro každého. Před tím, než se rozhodnete vyměnit obsah svého botníku, se raději poraďte se svým lékařem nebo rovnou ortopedem.
TIP:
Simulovat nerovné přírodní povrchy můžete i v teple domova. Skvělým pomocníkem je pro to kořenový koberec, který je členitý a nohy se tak na něm skvěle procvičují.
První bosé krůčky
S úplným vyzutím je nejlepší začít v létě, kdy je teplo, a vyzutí tak bude příjemné. Na procházce nebo třeba v parku se zkuste vyzout a užít si pocit kontaktu nohy s povrchem. Šimrání jemné travičky, ranní rosu, měkkou hlínu, heboučký mech nebo jemné kamínky… Paráda, že? Postupně chůzi bez bot prodlužujte. Po čase už budete možná bosky vyrážet rovnou z domu, pro jistotu si ale noste v batůžku lehké ťapky nebo tenisky, abyste se mohli obout, kdyby vám už nebyla bosá chůze příjemná nebo kdybyste se zranili.
Zásadní ale je: „Spěchejte pomalu.“ Poslouchejte své tělo a „nehecujte se“. Hrozí zbytečné zranění i znechucení celého bosonožství. Každý člověk je jinak citlivý, a tomu je třeba se přizpůsobit. Za pár měsíců s úžasem zjistíte, že jdete po ostrém štěrku, a ani vám to nepřijde. A pokud se vám pocity z bosé chůze zalíbí, časem už si chůzi jinak než naboso nedovedete představit.
TIP:
Zpočátku budete chodit pomalu, nebudete vnímat nic jiného než to, kam šlapete. To je ale fajn i pro naši hlavu – zklidníte se, zpomalíte, a budete vnímat jen to, co je tady a teď. Bosá chůze je vlastně skvělé meditační cvičení.
„Noha vidí“
Pokud s bosou chůzí nemáte zkušenosti, možná se vám hlavou honí obavy, že se můžete bez bot zranit. To se ale můžete kdykoli – s botou, nebo bez ní. Tak například: Už se vám někdy stalo, že jste šli v bytelných pohorkách, špatně šlápli a zvrtli si kotník? Kdybyste šli bosi, pravděpodobně by se to nestalo. Čím tenčí (nebo žádná) podrážka, tím je chodidlo citlivější a vysílá mozku jasné informace, co má čekat. Když tedy jdete po nestabilním nebo hrbolatém povrchu, mozek je rázem aktivnější a všechny smysly zpozorní.
V botě noha nedostává z povrchu téměř žádné informace. Když se vyzujeme a dáme noze možnost se na povrch adaptovat, po nějakém čase zjistíme, že „noha vidí“. Zpočátku budete mít samozřejmě oči přišpendlené k zemi, budete pečlivě pozorovat, jestli nehrozí šlápnutí na střep nebo kámen. Noha se ale postupně naučí rozpoznat terén a instinktivně se bude vyhýbat nebezpečí. Asi jako když se učíte psát na klávesnici. Nejdřív očima těkáte, hledáte každé písmenko a znak, a po čase už píšete všema deseti, aniž byste se museli na klávesnici dívat.
Jakmile si na bosou chůzi zvyknete, už se jen těžko budete přemlouvat k návratu k běžné obuvi. Pokud něco bosonožce „zažene“ zpátky do bot, tak je to většinou jen opravdu velká zima.
„Pozor kam šlapeš!“
Povrchy jsou různě členité, tlačí, jsou ostré, někdy rozpálené, v přírodě také plné trní, jehličí nebo hmyzu. Rozříznutá noha o kámen nebo jiná zranění se bosonožcům přinejmenším zpočátku nevyhnou. Postupně se ale kůže chodidel stává odolnější a přizpůsobí se terénu. Přesto k drobným oděrkám, odřeninám nebo říznutím dochází, jsou to právě ty ostré kamínky, větvičky, v horším případě střep nebo něco kovového, v přírodě můžete šlápnout i na včelu nebo vosu. Zranění, ke kterým dochází v přírodě ale nebývají tak závažná jako ta, která se mohou přihodit ve městě. Přesto je vždy dobré mít s sebou kromě ťapek nebo lehčích tenisek i malou lékárničku s náplastmi, obvazy a dezinfekcí. Aby pak člověk nemusel bosou chůzi omezit kvůli infekci.
TIP!
Jak správně ošetřit drobné poranění?
Takové poranění, pokud je znečištěné např. hlínou nebo prachem, nejprve opláchněte čistou vodou, a následně na ránu nebo postiženou kůži aplikujte 1–3 ml dezinfekce Betadine (dávka závisí na rozsahu poranění / postižení) a opatrně potřete – pokud možno sterilně – s přesahem na zdravou kůži alespoň 1,5 cm. Poté (opět pokud možno sterilně) překryjte obvazem nebo náplastí.
Bosky po městě
I město nabízí spoustu rozmanitých povrchů, někdy až překvapivě příjemných – třeba takové kočičí hlavy! Právě ve městech hrozí bosonožcům větší riziko. Na zemi se povaluje ledasco, od žvýkaček až po střepy. Asi i proto se lidé ve městech na bosonožce většinou dívají jako na blázny nebo špindíry. Pravdou ale je, že je každého věc, jestli chodí bos, nebo v podpatcích. Ostřílení bosonožci jsou na pohledy obutých lidí zvyklí, a často se setkávají i s otázkami typu: „Jak se vám tady po tom chodí?“ Největší inspirací jsou bosonožci dětem, které se i přes nevůli rodičů chtějí také vyzout.
A co hygiena?
Co dělá bosonožec, když jde na návštěvu? Kde se botonožci zouvají, tam se bosonožec obouvá. Standardem je mít s sebou ručník a bačkůrky. Po návratu domů je třeba nohy vždy pečlivě umýt, nejlépe i kartáčkem, a také je ošetřit pemzou a promazat vyživujícím krémem nebo olejem.
VÍTE, ŽE…
… naboso se můžete zúčastnit i velkých sportovních akcí jako je třeba pražský maraton, Běhej lesy, Velká kunratická nebo Vltava Run?
Pokud si tedy chcete i vy rozšířit obzory a zažít vjemy, které obvykle nezažijete, zkuste se vyzout a vnímat svět úplně jiným způsobem.
