Role otců ve společnosti se v posledním století výrazně změnila. Otec už dávno není chápán jen jako živitel, kterého je nutno za každých okolností poslouchat, a tak trochu se před ním „klepat“. Táta je dnešní společností často vnímán spíše jako prima společník a milý učitel, který své děti dokáže uvést do opravdového života, před kterým je maminky ochranitelsky stráží. Pravda, někdy se to neobejde bez nějakého toho zranění… ale moderní tátové vědí, že lékárnička v batohu to jistí. Jak vlastně vychovává táta, a proč je pro děti tolik důležitý?

 

Jako byl v minulosti otec často vnímán především jako hlava rodiny, ke které se chovala patřičná úcta, dnes je jeho role vnímána mnohem volněji. Táta je důležitou postavu v životě každého dítěte. Není tak ochranitelský jako máma – tátovo působení na děti pěkně vystihl indický spisovatel Anthony de Mello: „Otec není někdo, o koho se můžeš opírat, ale ten, kdo tě z toho tvého sklonu pořád se někoho držet, vysvobozuje.“

Někdy ale právě to vede i k úrazům. Tátové zkrátka občas riziko nevnímají tak intenzivně jako mámy, které vidí hrozby za deseti rohy. Když se nějaké ty škrábance a odřená kolena přihodí, mámy by měly zachovat klid a tátové by měli vědět, že je třeba rány ošetřit. A to i když častěji razí, že „co tě nezabije, to tě posílí“.

 

Tátova výchova: Zodpovědnost a samostatnost

Rozdíly mezi výchovou mámy a táty jsou (přirozeně) na první pohled rozdílné. Máma děti opečovává, učí a snaží se je chránit. To táta bezesporu také, ale tak trochu jinak – na první pohled možná trochu nerozvážně. Táta se obvykle nebojí svým dětem „naložit“ více než jeho drahá polovička. Neopakuje několikrát dokola, že by dítko mělo dojíst večeři, protože jinak bude mít hlad, ani že pokud bude běhat po rozbláceném parku rychlostí větru, tak spadne a rozbije si nos. Takovým způsobem tak nepřímo své děti učí vnímat následky svých rozhodnutí a současně za ně nést zodpovědnost, což je nedílnou součástí života rodičů.

 

Bunkry, domky na stromech, výlety do přírody a jiná dobrodružství

Znáte ten pocit, když se díváte na partu dětí, hrající si s tátou (nebo celou partou tátů a strejdů), kdy často nemůžete pořádně poznat, kdo z té bandy je dítě a kdo dospělák? Nedivíme se! Tátové se dokážou dokonale ponořit do přítomného okamžiku. Když staví bunkr, domek na stromě, když hrají fotbal mezi stromy nebo na schovku po domě, všechno berou smrtelně vážně.

Zatímco máma hlídá, aby dítku nebyla zima, mělo v kapse kapesník a v batůžku pití a při slézání z kola neupadlo, tátové řeší hlavně to, že za tímhle velkým stromem se dá skvěle sehrát šišková bitva, a že 20 km na kole je brnkačka. Ne, rozhodně tím nechceme říct, že s mámou není zábava. Jen ty mámy zkrátka dávají větší pozor na to, aby bylo vše v pořádku a nepřihodila se nějaká neplecha. A to i ty mámy, které milují stanování, bojovky, zdolávání hor, stavění iglú a sněhuláků, ale i ty sněhové nebo šiškové bitvy.

 

 

Dobrodružství přináší i rizika

Právě při hrách a na výletech se nejvíce mísí svoboda spolu se zodpovědností, které rodiče dokážou děti naučit zkrátka tak, že jim půjdou příkladem. Což znamená, že ten, kdo si venku rozbije koleno, nemusí být vždy dítě. 😉

Pokud se stane nějaké to drobné zranění, které ke hře i pobytu v přírodě zkrátka patří, měli byste si vždycky vědět rady – ať jste máma, táta, teta, strejda, děda, babička anebo ségra nebo brácha. V batohu by proto nikdy neměla chybět láhev s čistou vodou, KPZ a cestovní lékárnička. V té byste měli mít přinejmenším sterilní čtverečky, náplasti a obvazy a hlavně dezinfekci, a od věci není ani příručka první pomoci. Stáhnout si ji můžete tady. A ruku na srdce, i ostřílený táta určitě při nějakém tom zranění ocení, že dezinfekce Betadine nepálí. 😉

 

Jak správně ošetřit drobné poranění?

Takové poranění nejprve opláchněte čistou vodou, a následně na ránu nebo postiženou kůži aplikujte 1–3 ml dezinfekce Betadine (dávka závisí na rozsahu poranění / postižení) a opatrně rozetřete – pokud možno sterilně – s přesahem na zdravou kůži alespoň 1,5 cm. Poté (opět pokud možno sterilně) překryjte obvazem nebo náplastí.

 

 

Tipy na ještě lepší zábavu s tátou

Bojovka:

Pokud se rozhodnete uspořádat bojovku, můžete ji uspořádat standardně… anebo pro její zlepšení využít všech nábojů ze svého chlapského arzenálu. Úkoly, které mají děti vyřešit, nebo indicie, díky nim naleznou další pomůcky doplňte kostýmy.

TIP: Pokud bude tématem bojovky nalezení truhly se zlatem na ostrově pokladů, získáte si u malých raubířů body, když se převléknete za piráta (a popravdě, to by se mohlo zdát cool i mamince).

Kimovka a „zváštní věci“:

Kimovka aneb „ukaž, jakého máš pamatováka!“. Tahle hra spočívá ve správném zapamatováním věcí. Rozložte na jedno místo 10–20 libovolných věcí a nechte děti si je během 1 minuty zapamatovat. Poté věci zakryjte šátkem a nechte své ratolesti, aby vypsaly, nakreslily nebo vyjmenovaly všechny předměty, které se zapamatovaly. Kdo si jich zapamatuje víc, vyhrává!

TIP: Pokud chcete hru něčím ozvláštnit, zamíchejte mezi obyčejné předměty i něco speciálního a třeba i legračního. Třeba babiččinu noční košili, dědovu zubní náhradu anebo ožužlanou psí hračku. Vsaďte se, že právě na ty neočekávané předměty nikdo nezapomene!

 

„Obyčejný“ výlet do přírody

V dnešním světě, kdy děti nejraději tráví čas u displejů a obrazovek, může být někdy těžké namotivovat je, aby na výletě nebyly otrávené a protivné. Od rodičů je proto dobrý tah výlet připravit a ozvláštnit. Když dítko bude vědět, jak dlouhá cesta ho čeká, jaké budou zastávky, co zajímavého uvidí a kde si dá sváču a kde zmrzku, určitě bude na čerstvý vzduch vyrážet mnohem ochotněji. Omrkněte trasy dopředu a vybírejte takové, které mají v blízkosti zajímavosti právě pro vaši ratolest. Pokud miluje motorky, vezměte to kolem motokrosové dráhy. Pokud zvířátka, naplánujte trasu kolem lesní zoo. A také můžete cestou pomáhat přírodě – třeba tak, že cestou posbíráte poházené odpadky.

TIP: Nejzajímavější bod výletu naplánujte až tak na 2/3 trasy, aby mělo dítko motivaci a těšilo se větší část cesty.